◾Jakub Lohniský◾ – od blogera a PR specialisty k ne úplně typickému podnikatelskému příběhu
Když dnes mluvíme o podnikání v českém prostředí, často se odvoláváme na startupovou logiku, rychlé škálování a fundraising. Příběh Jakuba Lohniského je jiný — není o budování unicornů ani bezhlavé expanzi, ale o dlouhodobém managementu rizik, kontinuitě a adaptaci v turbulentních časech.
Lohniský stojí za značkou Le Premier, kterou před více než dekádou vybudoval jako odpověď na dění na trhu pánské módy: zaměřil se na segment mezi konfekcí a tradiční krejčovinou a vytrvale budoval pověst kolem kvality, servisu a personalizace šitých oděvů. To nebylo bez rizik — transformace od blogera a PR specialisty k podnikateli znamenala proměnit osobní značku v firmu se sedmi kamennými prodejnami a robustní výrobou.
Dnes je Lohniského relevance dána především dvěma kontexty: tlakem na udržitelnost tradičních business modelů a realitou českého maloobchodu po pandemii. Le Premier není startup, který někdo za dva roky prodá VC fondu — je to firma, která přežila hlubokou krizi, reorganizaci a diskusi o tom, jak retail a zákaznická zkušenost fungují ve světě, kde online dominují platformy a offline ztrácí dech.
Klíčový okamžik jeho kariéry přišel v době covidu, kdy firma čelila téměř kolapsu. Namísto rozšiřování otvorů do nových segmentů se Lohniský rozhodl podstoupit „očistnou kúru“: zavřel většinu kamenných poboček, výrazně omezil náklady a s pomocí partnerů (včetně Tomáše Čupra a dalšího finančního backingu) firmu zreorganizoval tak, aby zůstala relevantní i ve světě rychle se měnící poptávky.
Druhým momentem, který stojí za pozornost, je jeho schopnost redefinovat roli zákaznické zkušenosti — z čistě retailové transakce na dlouhodobý vztah založený na personalizaci a důvěře. To se odráží i v tom, jak značka oslovuje segmenty profesionálních zákazníků i svatebčané či sportovní kluby.
Jakub Lohniský nepůsobí jako typický „growth hacker“ nebo technologický vizionář. Jeho příběh je spíše studiem postupného učení se trhu, adaptace a zvládání strukturálních výzev, které mnozí v českém byznysu před ním — a často i po něm — podceňují.
Otázka, kterou bych rád položil čtenářům: V době, kdy mnoho podniků touží po rychlém růstu a instant úspěchu, dokážeme si vážit a učit se z příběhů, kde je klíčovým měřítkem přežití, adaptace a udržitelnost spíše než exponenciální růst?