Nejhorší manažeři nejsou ti přísní.
Nejhorší jsou ti, u kterých tým nikdy neví, na čem je.
Přísný šéf může být nepříjemný. Ale je čitelný. Lidé vědí, kde jsou hranice, co je dobře a co je špatně, co bude následovat, když něco nefunguje. V takovém prostředí se dá fungovat, plánovat i nést odpovědnost.
Nečitelný manažer vytváří něco mnohem horšího: permanentní psychologickou mlhu.
Jednou je spokojený s průměrem, podruhé za stejný výkon trestá. Jednou chce iniciativu, podruhé se urazí, že ji někdo převzal. Ráno mluví o důvěře, odpoledne mikromanaguje každou drobnost. Lidé pak nepřemýšlí nad výsledkem. Přemýšlí nad ním.
A v ten moment končí výkon.
Tým, který musí neustále číst nálady svého vedoucího, nemá mentální kapacitu na obchod, inovaci ani exekuci. Místo energie do práce investuje energii do interního přežívání. Neřeší zákazníka. Řeší, jak se dnes vyspí šéf.
Tohle je tichý zabiják firem, o kterém se na poradách nemluví, protože v tabulkách není vidět.
Společnosti většinou nepadají jen na špatné strategii. Často padají na manažerské nepredikovatelnosti, která dlouhodobě rozleptá důvěru, odvahu rozhodovat a ochotu nést riziko.
Lidé nepotřebují mít šéfa, který je bude hladit.
Potřebují mít šéfa, jehož chování dává smysl.
Protože bez čitelnosti nevzniká respekt.
Vzniká jen opatrnost.
A z opatrných týmů se velké výsledky ještě nikdy nerodily.