Prodat nemovitost bez realitní kanceláře se může na první pohled jevit jako úspora desítek či stovek tisíc korun na provizi. V praxi ale nejde jen o otázku nákladů, nýbrž o poměr ceny, času, právního rizika a vyjednávací síly.
Majitel, který prodává sám, má obvykle pocit, že zná svou nemovitost nejlépe a dokáže ji nabídnout efektivně. Často však podcení tři zásadní oblasti: správné stanovení tržní ceny, kvalitní prezentaci a psychologii jednání se zájemci. Nejčastější chybou bývá nadhodnocení ceny z osobního vztahu k nemovitosti. Výsledkem je dlouhé visení inzerátu, oslabení důvěry trhu a následný tlak na slevu.
Dalším faktorem je čas. Samoprodej znamená desítky telefonátů, organizaci prohlídek, ověřování bonity kupujících, komunikaci s právníky, bankami i katastrem. Pro mnoho prodávajících se z úspory provize stává několik týdnů administrativní a psychické zátěže.
Role makléře není pouze „vystavit inzerát“. Kvalitní realitní profesionál pracuje s daty z trhu, nastavuje strategii prodeje, filtruje nereálné zájemce a především vyjednává bez emočního zatížení. Právě emoce jsou při přímém prodeji častým problémem – majitel bere připomínky ke stavu bytu osobně, reaguje defenzivně a ztrácí prostor pro racionální obchod.
Samozřejmě ne každý makléř automaticky znamená vyšší přidanou hodnotu. Rozdíl je v tom, zda umí navýšit finální prodejní cenu, zkrátit dobu prodeje a minimalizovat právní chyby. Pokud ano, provize není náklad, ale investice do bezpečnějšího a často i výnosnějšího obchodu.
Ve výsledku tedy nejde o otázku „platit či neplatit provizi“, ale zda prodávající zvládne celý proces sám na úrovni trhu, marketingu a práva.
Zvažujete prodej nemovitosti? Nechte si nejprve nezávazně porovnat, jaký rozdíl může udělat správně nastavená prodejní strategie.