Nejhorší typ šéfa není ten přísný. Nejhorší je ten nečitelný.
Jeden den podporuje samostatnost. Druhý den trestá rozhodnutí bez konzultace. Jednou chce otevřenost. Podruhé se urazí za nesouhlas. Lidé pak netráví energii prací. Tráví ji snahou odhadnout náladu člověka nahoře.
A v tu chvíli přestává vznikat výkon.
Mnoho manažerů má pocit, že leadership stojí na charismatu nebo oblíbenosti. Nestojí. Dospělí lidé nepotřebují v práci dalšího kamaráda. Potřebují stabilitu v chování, předvídatelnost rozhodování a jasné hranice.
Psychologicky je nečitelné vedení extrémně drahé. Tým se dostane do permanentní opatrnosti. Lidé začnou filtrovat informace, vyhýbat se riziku a hrát bezpečnou hru. Ne proto, že by byli neschopní. Ale protože nikdy nevědí, co bude správně zítra.
A firmy pak dělají obrovskou chybu. Když výkon klesá, hledají problém v lidech. Přitom problém často sedí v managementu, který vytváří prostředí nejistoty.
Dobrý lídr nemusí být nejoblíbenější člověk v místnosti. Může být tvrdý. Náročný. Nepříjemný v rozhodnutích.
Ale musí být čitelný.
Protože lidé unesou tlak mnohem lépe než chaos. A tým, který neví, na čem je, nikdy nepodá maximální výkon.