Spousta firem mluví o důvěře, otevřenosti a bezpečném prostředí. Pak ale přijde chyba. A najednou se nehledá příčina, ale viník.
Na poradách se začne opatrně mlčet. Lidé si hlídají formulace. Manažeři přepisují historii rozhodnutí. E-maily se ukládají pro případ budoucí obrany. Ne proto, že by zaměstnanci byli nekompetentní. Ale protože rychle pochopili, jak systém funguje.
Ve firmách totiž lidé neposlouchají firemní hodnoty. Sledují důsledky.
Pokud chyba znamená veřejné ponížení, ztrátu důvěry nebo ohrožení kariéry, zaměstnanci se nenaučí být odpovědní. Naučí se krýt rizika a chránit sami sebe.
A právě tady vzniká největší paradox. Organizace, které nejtvrději trestají chyby, často dostávají nejméně pravdivých informací o tom, co se ve skutečnosti děje.
Problém není samotná chyba. Problém je kultura, která z chyby udělá politickou událost.
Ve chvíli, kdy lidé přestanou přiznávat problémy včas, začínají být chyby dražší, konflikty hlubší a rozhodnutí horší.
Skutečná firemní kultura se neukáže v období úspěchu. Ukáže se v momentě selhání.
Když někdo ve vašem týmu udělá chybu, vytvoříte prostředí pro učení, nebo zahájíte hon na viníka?