A pak jsou překvapené, že zaměstnanci odcházejí bez emocí a bez výčitek.
Mnoho firem stále mluví o „rodinné kultuře“, ale fungují čistě transakčně.
Dokud člověk přináší výkon, je důležitý.
Jakmile přijde slabší období, reorganizace nebo tlak na čísla, vztah končí během jednoho meetingu v kalendáři.
To není leadership.
To je účetnictví převlečené za firemní kulturu.
Lidé nejsou naivní.
Vidí, jak firma zachází s kolegy po letech výkonu.
Vidí, jak rychle zmizí sliby o stabilitě, když přijde horší kvartál.
Vidí, že loajalita je často jednosměrná požadovaná hodnota.
A přesně proto dnes mnoho schopných lidí nepřemýšlí stylem: „Kde vydržím deset let?“
Ale: „Jak dlouho mi tady ještě dává smysl zůstávat?“
Psychologie je v tomhle jednoduchá.
Lidé se emocionálně nevážou tam, kde cítí permanentní nahraditelnost.
Firmy si často stěžují, že mladší generace nejsou loajální.
Ve skutečnosti jen rychleji pochopily pravidla hry.
Pokud organizace buduje kulturu strachu, interní politiky a krátkodobých rozhodnutí, nevytváří tým.
Vytváří prostředí, kde každý myslí hlavně na vlastní přežití.
A člověk, který dlouhodobě přežívá, nikdy nepodá svůj nejlepší výkon.
Možná je čas přestat se ptát, proč lidé ztratili loajalitu k firmám.
A začít se ptát, kdy ji firmy ztratily vůči lidem.Firmy dnes chtějí loajalitu od lidí, kterým samy dávno přestaly být loajální.
A pak jsou překvapené, že zaměstnanci odcházejí bez emocí a bez výčitek.
Mnoho firem stále mluví o „rodinné kultuře“, ale fungují čistě transakčně.
Dokud člověk přináší výkon, je důležitý.
Jakmile přijde slabší období, reorganizace nebo tlak na čísla, vztah končí během jednoho meetingu v kalendáři.
To není leadership.
To je účetnictví převlečené za firemní kulturu.
Lidé nejsou naivní.
Vidí, jak firma zachází s kolegy po letech výkonu.
Vidí, jak rychle zmizí sliby o stabilitě, když přijde horší kvartál.
Vidí, že loajalita je často jednosměrná požadovaná hodnota.
A přesně proto dnes mnoho schopných lidí nepřemýšlí stylem: „Kde vydržím deset let?“
Ale: „Jak dlouho mi tady ještě dává smysl zůstávat?“
Psychologie je v tomhle jednoduchá.
Lidé se emocionálně nevážou tam, kde cítí permanentní nahraditelnost.
Firmy si často stěžují, že mladší generace nejsou loajální.
Ve skutečnosti jen rychleji pochopily pravidla hry.
Pokud organizace buduje kulturu strachu, interní politiky a krátkodobých rozhodnutí, nevytváří tým.
Vytváří prostředí, kde každý myslí hlavně na vlastní přežití.
A člověk, který dlouhodobě přežívá, nikdy nepodá svůj nejlepší výkon.
Možná je čas přestat se ptát, proč lidé ztratili loajalitu k firmám.
A začít se ptát, kdy ji firmy ztratily vůči lidem.