Firmy nezačnou upadat ve chvíli, kdy mají slabé lidi.
Začnou upadat ve chvíli, kdy management přestane mít odvahu slabost pojmenovat.
Mnoho vedení si plete „dobrou atmosféru“ s absencí konfliktu. Jenže firma bez konfliktu často není zdravá firma. Je to firma, kde se lidé naučili neříkat nepříjemné věci nahlas.
A právě tam začíná tolerance průměrnosti.
Nejdřív se přehlédne slabý výkon, aby nebylo napětí.
Pak se omluví neodpovědnost, aby nevznikla nepříjemná debata.
Pak se začne tolerovat nekompetence, protože „on je jinak fajn člověk“.
Výsledek?
Schopní lidé sledují, že standardy přestávají platit. Že rozdíl mezi vysokým výkonem a průměrem se postupně stírá. A velmi rychle pochopí jednu věc: tady se excelence nevyplácí.
Tohle je moment, kdy firma nezačne ztrácet výsledky.
Nejdřív začne ztrácet respekt.
Psychologicky je to jednoduché. Lidé nepotřebují dokonalé šéfy. Potřebují předvídatelné prostředí, kde platí hranice a důsledky. Pokud management není schopný vést nepříjemné rozhovory, organizace postupně přestane věřit vlastním pravidlům.
A firma, která ztratí schopnost konfrontace, časem ztratí i schopnost výkonu.
Protože kultura se nerozpadá kvůli jednomu špatnému člověku.
Rozpadá se ve chvíli, kdy vedení začne ze strachu tolerovat věci, které by dříve nikdy netolerovalo.