Většina zaměstnanců neodchází kvůli jednomu velkému problému. Odchází kvůli desítkám malých konfliktů, které vedení měsíce předstíralo, že neexistují.
V praxi to vypadá pořád stejně. Dva lidé si dlouhodobě nerozumí. Komunikace vázne. Schůzky jsou pasivně agresivní. Odpovědnost se přehazuje z jednoho na druhého. Ostatní členové týmu to vidí, ale nikdo do toho nechce vstoupit.
Manažer situaci sleduje a uklidňuje sám sebe, že se to časem vyřeší. Nechce otevírat nepříjemnou debatu. Nechce být ten, kdo vyvolá konflikt. Jenže konflikt už dávno existuje. Rozdíl je pouze v tom, že se řeší neoficiálně na chodbách, v soukromých zprávách a během obědových pauz.
Největší problém není samotný spor. Největší problém je signál, který vedení vysílá. Lidé si rychle všimnou, že na některé chování neplatí žádná pravidla. Že opakované problémy nemají žádné důsledky. A že klid v týmu je důležitější než pravda.
V tu chvíli začíná erodovat důvěra. Schopní lidé přestávají věřit, že má smysl věci otevírat. Přestanou investovat energii do prostředí, které se odmítá bránit vlastním problémům.
Pak přijde výpověď a vedení je překvapené. Přitom skutečný důvod odchodu neležel v posledním měsíci. Ležel v každém neřešeném konfliktu, který byl označen za maličkost.
Slabé vedení řeší konflikty až ve chvíli, kdy někdo odchází.
Silné vedení je řeší ve chvíli, kdy jsou ještě nepříjemné, ale stále řešitelné.
Kolik odchodů ve vaší firmě bylo ve skutečnosti důsledkem problémů, které všichni viděli, ale nikdo je nechtěl otevřít?