Největší problém většiny šéfů není nekompetence.
Je to nepředvídatelnost.
Jeden den chtějí autonomii. Druhý den mikromanagement.
Jednou chválí iniciativu. Příště potrestají stejné rozhodnutí.
Ráno tvrdí „hlavně buďte upřímní“ a odpoledne se urazí za nepříjemnou pravdu.
A pak se diví, že tým přestane přemýšlet.
Lidé nepotřebují dokonalého šéfa. Dokonalost je marketingová pohádka z leadership workshopů.
Lidé potřebují vědět, v jakém systému fungují.
Protože mozek nevyčerpává nejvíc práce.
Vyčerpává ho nejistota.
Když zaměstnanec neví, jaká reakce přijde, začne hrát obrannou hru. Přestane riskovat, přestane být kreativní, přestane říkat problémy nahlas. Ne proto, že je slabý. Ale protože lidská psychika nesnáší chaotické prostředí dlouhodobě.
A právě tady většina firem ztrácí výkon, který nikdy neuvidí v Excelu.
Ne kvůli nedostatku talentu.
Kvůli emočně nestabilnímu leadershipu převlečenému za „náročnost“.
Silní manažeři nejsou ti, kteří mají každý den perfektní náladu.
Silní manažeři jsou čitelní.
Tým musí vědět: Co se toleruje.
Co se netoleruje.
Jak se rozhoduje.
Jak vypadá konflikt.
Jak vypadá chyba.
Předvídatelný šéf vytváří psychologické bezpečí.
A psychologické bezpečí není měkký HR termín.
Je to základ výkonu.
Protože lidi pod tlakem neodchází primárně z práce.
Odchází z chaosu.