Mnoho firem nehledá lídry. Hledá lidi, kteří nebudou komplikovat systém.
Na poradách se mluví o leadershipu, odpovědnosti a iniciativě. V realitě ale často kariérně rostou ti, kteří umí hlavně nevybočovat, nepokládat nepříjemné otázky a poslušně distribuovat rozhodnutí shora dolů.
Skutečný lídr je pro mnoho organizací paradoxně problém.
Protože skutečný lídr nevytváří pohodlí managementu. Vytváří tlak na realitu. Pojmenovává nefunkční procesy, upozorňuje na alibismus, rozbíjí interní divadlo a odmítá předstírat, že „to nějak funguje“, když to očividně nefunguje.
A to bolí.
Mnoho firem ve skutečnosti nechce silné osobnosti. Chce koordinátory se seniorním titulem. Lidi, kteří budou držet tým v chodu, ale nikdy neohrozí mocenskou rovnováhu uvnitř organizace.
Proto tolik firem mluví o inovaci a zároveň systematicky trestá lidi, kteří přinášejí nepohodlnou pravdu.
Největší paradox?
Firmy pak nechápou, proč mají průměrné manažery, nízkou odvahu v týmech a kulturu, kde se problémy schovávají místo řeší.
Lídři totiž nevznikají v prostředí, kde je nejvyšší hodnotou poslušnost.
Vznikají tam, kde je vyšší hodnota pravda než interní komfort managementu.