Jedna z nejdražších manažerských iluzí je přesvědčení, že informace byla pochopena jen proto, že byla řečena.
Nebyla.
To, že někdo během porady přikývne, ještě neznamená, že rozumí prioritě, kontextu ani očekávání. Ve většině firem se denně zaměňuje komunikace za porozumění. A následky bývají dražší, než si management připouští.
Vedoucí často mluví v hlavě o strategii, ale tým slyší jen úkol.
Manažer mluví o změně směru, ale lidé si z toho odnesou jen další administrativu.
A pak přichází klasická věta: „Vždyť jsme si to přece říkali.“
Ano. Říkali.
Ale nikdo neověřil, co bylo skutečně pochopeno.
Největší problém komunikace v managementu není nedostatek informací.
Je to falešný pocit, že informace automaticky vytváří stejné pochopení u všech lidí.
Nevytváří.
Každý zaměstnanec poslouchá přes vlastní zkušenost, tlak, ego, obavy i předchozí konflikty. Stejnou větu může management chápat jako jasnou instrukci a tým jako nejasný chaos.
Proto slabí vedoucí opakují sdělení.
Silní vedoucí ověřují interpretaci.
Protože výkon firmy se nerozbíjí jen špatnými rozhodnutími.
Velmi často se rozpadne na sérii „údajně jasných“ komunikací, kterým každý rozuměl jinak.