Jedna z nejnebezpečnějších vět ve vedení lidí zní:
„Nikdo si nestěžuje, takže je všechno v pořádku.“
Ne.
Ve většině firem ticho neznamená souhlas. Znamená rezignaci.
Lidé velmi často přestanou mluvit ve chvíli, kdy získají pocit, že to stejně nic nezmění.
Nejprve dávají zpětnou vazbu. Pak opatrné náznaky. Potom ironii mezi kolegy. A nakonec už jen odpracují svoje a emocionálně se odpojí.
Mnoho manažerů si myslí, že absence konfliktu je důkaz dobře fungujícího týmu.
Ve skutečnosti bývá často důkazem psychologicky mrtvého prostředí.
Protože zdravý tým občas nesouhlasí.
Zdraví lidé občas odporují.
Zdravá firma občas vede nepříjemné debaty.
Když je ale vedení trestá za odlišný názor, zesměšňuje chyby nebo reaguje podrážděně na kritiku, zaměstnanci se naučí jednu věc: bezpečnější je mlčet.
A od té chvíle už manažer neřídí realitu.
Řídí iluzi.
Na poradách slyší souhlas.
V kuchyňce slyší firma pravdu.
Největší manažerská slepota není ego.
Je to přesvědčení, že tichý tým je zdravý tým.
Nejtišší zaměstnanci totiž často nebývají nejspokojenější.
Jen už pochopili, že otevřenost je ve firmě dražší než loajalita.