Nejvíce unavení zaměstnanci často nejsou ti nejvytíženější. Jsou to ti, kteří každý den čtou náladu svého šéfa jako předpověď počasí.
Ráno otevřou dveře kanceláře a první, co vyhodnocují, není priorita práce. Ale výraz obličeje vedoucího. Jestli bude klid. Nebo další den emocionální nepředvídatelnosti.
Tohle není leadership. Tohle je psychologický provozní chaos.
Spousta manažerů si myslí, že jejich nálady jsou soukromá věc. Jenže ve chvíli, kdy řídíte lidi, vaše emoce přestávají být soukromé. Stávají se součástí firemního prostředí.
Nestabilní vedoucí nevytváří tlak jen výkonem. Vytváří permanentní mentální pohotovost.
Lidé pak nepracují na maximum své kapacity. Obrovská část energie se spaluje na odhadování: Kdy přijde kritika. Co dnes šéf vyhodnotí jako problém. Jakou verzi jeho osobnosti dnes tým potká.
A právě tohle firmy podceňují.
Chronická únava v týmech často nevzniká z množství práce. Vzniká z emocionální nepředvídatelnosti managementu. Mozek totiž neunavuje jen výkon. Vyčerpává ho hlavně dlouhodobá nejistota.
Proto někdy odejde schopný člověk z dobře placené pozice a okolí nechápe proč.
Neodcházel kvůli workloadu. Odcházel z prostředí, kde musel být každý den psychologem vlastního manažera.
Dobrý lídr nemusí být neustále pozitivní. Ale tým musí vědět, na čem je.
Protože ve firmě, kde lidé neustále skenují náladu svého šéfa, už dávno nesoustředí energii na výsledky. Jen na přežití.