Firmy často tvrdí, že chtějí lidi s iniciativou.
Ve skutečnosti ale chtějí hlavně poslušnost zabalenou do aktivity.
Mnoho manažerů říká: „Přinášejte nové nápady.“
Ale ve chvíli, kdy někdo zpochybní jejich způsob řízení, navrhne jiný přístup nebo pojmenuje nefunkční proces, přichází podráždění, obrana nebo tiché odstavení člověka z vlivu.
To není podpora iniciativy.
To je korporátní verze ega, které nesnese odlišnost.
A pak se vedení diví, proč mají ve firmě pasivní lidi bez energie.
Protože zaměstnanci velmi rychle pochopí nepsané pravidlo: aktivita je vítaná pouze tehdy, pokud neohrožuje komfort nadřízeného.
Výsledkem je prostředí, kde lidé přestanou přemýšlet nahlas.
Ne proto, že by neměli schopnosti. Ale proto, že si spočítají riziko.
Psychologicky je to jednoduché.
Mozek se přestane angažovat tam, kde je za odlišný názor sociální nebo kariérní trest.
A přesně v tu chvíli firma začíná přicházet o to nejcennější: o autentickou zpětnou vazbu, zdravý nesouhlas a schopnost adaptace.
Nejnebezpečnější týmy nejsou ty konfliktní.
Nejnebezpečnější jsou ty tiché.
Týmy, kde už lidé raději mlčí, protože pochopili, že vedení nechce skutečnou iniciativu.
Chce jen potvrzování vlastních rozhodnutí.
Silný manažer nepotřebuje kolem sebe ozvěnu vlastního ega.
Potřebuje lidi, kteří mají odvahu myslet jinak.