Nejdražší chyba ve firmě často není chyba zaměstnance.
Je to manažer, který ji viděl včas — a nic neřekl.
Spousta lidí ve vedení se tváří, že problém „nechtějí hrotit“. Ve skutečnosti jen neumí dát nepříjemnou zpětnou vazbu. Bojí se konfliktu, ztráty sympatií nebo momentálního napětí. A tak mlčí.
Jenže nevyřčený problém nezmizí. Jen dostane čas zakořenit.
Slabý výkon se opakuje. Chybné návyky zesílí. Tým začne vnímat dvojí metr. Schopní lidé ztrácí motivaci, protože vidí, že se věci nepojmenovávají otevřeně. A firma postupně platí za něco, co šlo vyřešit jedním nepříjemným, ale poctivým rozhovorem.
Mnoho manažerů si plete „lidskost“ s vyhýbáním se nepohodlí. Jenže skutečný leadership není o tom být oblíbený. Je o schopnosti říkat pravdu včas, přesně a férově.
Nejhorší forma zpětné vazby totiž není tvrdá zpětná vazba.
Nejhorší je žádná.
Protože člověk nemůže opravit něco, o čem neví. A tým nemůže růst v prostředí, kde se problémy šeptají po chodbách, ale nikdy neřeknou nahlas.
Zajímavé je, že firmy často investují miliony do strategií výkonu, ale základní manažerskou disciplínu nezvládají: vést nepříjemný rozhovor dřív, než z malého problému vznikne drahá kultura tolerance průměrnosti.
Schopnost dát kvalitní zpětnou vazbu není měkká dovednost.
Je to ekonomická disciplína leadershipu.