Šéf, který kontroluje každou maličkost, nevytváří výkon. Vytváří tichou sabotáž
Nejtoxičtější zaměstnanec ve firmě často nesedí dole v open space. Sedí v rohu kanceláře s titulem vedoucího.
Šéf, který kontroluje každou maličkost, nevyrábí pořádek. Vyrábí paralýzu.
Manažeři posedlí kontrolou si často namlouvají, že drží kvalitu. Ve skutečnosti drží pod krkem iniciativu. Každá věta typu „ukažte mi to ještě před odesláním“, „já to raději schválím“, „proč jste to udělal takto?“ vysílá do týmu jediný signál: samostatnost je riziko.
A zaměstnanci nejsou hloupí. Velmi rychle pochopí, že nejbezpečnější strategie není přemýšlet, ale čekat. Nehledat lepší cestu, ale hledat souhlas. Nejednat, ale krýt se.
Tomu se pak ve firemních reportech říká pokles iniciativy. Ve skutečnosti je to tichá sabotáž způsobená managementem.
Lidé přestanou firmě aktivně pomáhat růst ne proto, že by byli líní. Přestanou proto, že každá vlastní aktivita je vystavuje zbytečné korekci, pochybnostem a mikromanagementu. A člověk dlouhodobě neopakuje chování, za které je trestán.
Výsledek?
Šéf má pocit, že bez něj nic nefunguje.
Tým má jistotu, že bez něj nesmí fungovat nic.
To není leadership. To je draze placené vytváření organizační bezmoci.
Otázka není, kolik věcí máte pod kontrolou.
Otázka je, kolik schopných lidí jste svou kontrolou naučili přestat myslet.