Manažer, který neumí pochválit lidi, si často myslí, že drží vysoký standard. Ve skutečnosti jen systematicky ničí motivaci vlastního týmu.
A nejhorší je, že dlouho nevidí následky.
Spousta šéfů bere uznání jako slabost. Mají pocit, že když zaměstnance pochválí moc často, lidi „poleví“. Proto komunikují hlavně chyby, nedostatky a tlak na výkon.
Jenže lidský mozek nefunguje jako stroj. Pokud člověk dlouhodobě slyší jen to, co je špatně, začne mít pocit, že jeho snaha nemá hodnotu. A v tu chvíli přestává pracovat vnitřní motivace.
Lidé kvůli tomu neodcházejí okamžitě. Nejdřív odejde iniciativa. Pak energie. Pak ochota udělat něco navíc. A nakonec odejde i člověk.
Nejloajálnější zaměstnanci paradoxně vydrží nejdéle. Často drží firmu silou vlastní odpovědnosti. Ale právě u nich bývá dopad nejtvrdší. Protože když roky dávají výkon bez jakéhokoliv uznání, nevzniká disciplína. Vzniká emocionální vyčerpání.
A pak management bývá v šoku: „Vždyť byl stabilní. Nikdy si nestěžoval.“
Právě. Profesionálové si často nestěžují. Prostě jednoho dne mentálně odejdou.
Pochvala není nějaká HR hra na pozitivitu. Je to informace. Potvrzení, že výkon má smysl a že si ho někdo všiml.
Firmy dnes nemají problém jen s nedostatkem talentů. Mají problém s manažery, kteří neumí dát lidem pocit, že jejich práce má hodnotu.
A člověk, který se dlouhodobě cítí neviditelný, dříve nebo později odejde tam, kde viditelný bude.