Jedna z největších manažerských iluzí je představa, že dobrý šéf musí být u všeho.
Sedí na každé poradě. Je v kopii každého e-mailu. Kontroluje každý detail. Řeší každé rozhodnutí. Na první pohled působí jako extrémně angažovaný lídr. Ve skutečnosti často vytváří tým, který bez něj neumí fungovat.
Tenhle vzorec vídám ve firmách opakovaně. Manažer je neustále přítomen, ale paradoxně není k dispozici. Lidé na něj čekají s rozhodnutími. Čekají na schválení. Čekají na zpětnou vazbu. Čekají, až si najde čas.
Výsledkem není větší kontrola. Výsledkem je pomalejší organizace.
Za tímto chováním často není snaha pomáhat. Je za tím strach. Strach ze ztráty kontroly. Potřeba být nepostradatelný. Pocit vlastní důležitosti postavený na tom, že se všechno točí kolem jednoho člověka.
Jenže silné týmy nevznikají tím, že manažer vstupuje do každé situace. Vznikají tehdy, když lidé vědí, že mohou samostatně jednat a zároveň mají jistotu, že je vedení podrží ve chvíli, kdy to bude potřeba.
Nejlepší manažeři nejsou ti, které je vidět všude. Jsou to ti, jejichž přítomnost není potřeba každý den, protože vybudovali prostředí, které funguje i bez jejich neustálého zásahu.
Když je šéf u všeho, tým se stává závislým.
Když je šéf k dispozici, tým se stává silnějším.
Kolik manažerů ve skutečnosti vede lidi — a kolik jich jen řídí vlastní potřebu mít vše pod kontrolou?