Firma nezačne být toxická ve chvíli, kdy lidé dělají chyby.
Začne být toxická ve chvíli, kdy se chyby přestanou přiznávat.
A to téměř vždy začíná nahoře.
Vedení, které neumí říct „tohle jsme vyhodnotili špatně“, nevytváří autoritu. Vytváří kulturu obrany. Kulturu, kde je důležitější nevypadat špatně než řešit realitu.
Lidé velmi rychle pochopí, co se ve firmě skutečně odměňuje.
Ne podle hodnot na webu.
Ne podle leadership workshopů.
Ale podle reakcí managementu ve chvíli problému.
Pokud vedení: přenáší vinu, hledá viníka, ohýbá interpretaci reality, nebo maskuje vlastní selhání politickým jazykem, tým se naučí jediné: hlavně nic nepřiznávat.
A v ten moment firma začíná ztrácet schopnost vidět pravdu včas.
Největší riziko totiž nejsou samotné chyby.
Největší riziko je zpožděná informace o chybě.
Silné firmy mají jednu společnou vlastnost: problémy se dostanou na stůl rychle.
Slabé firmy žijí v iluzi, že problémy neexistují, protože se o nich nemluví.
Manažeři často říkají, že chtějí otevřenost.
Ve skutečnosti ale mnoho z nich psychologicky trestá každého, kdo přinese nepříjemnou realitu.
A pak se diví, že dostávají filtrované informace.
Tým vždy kopíruje emoční a behaviorální model vedení.
Pokud management neumí unést vlastní chybu, zaměstnanci se nenaučí odpovědnosti. Naučí se přežívání.