Firemní politika není problém velkých korporací.
Je to daň za nedostatek odvahy v managementu.
Když lidé mluví o firemní politice, často si představují zákulisní hry, kliky a boj o moc. Ve skutečnosti to většinou začíná mnohem obyčejněji.
Manažer neřekne kolegovi napřímo, že jeho výkon klesá. Člen týmu neřekne, že nesouhlasí s rozhodnutím. Ředitel neotevře nepříjemné téma, protože nechce konflikt.
A tak se místo přímé komunikace začínají vést vedlejší rozhovory.
Lidé si sdělují názory po poradách. Kritika se přesouvá do kuchyňky. Rozhodnutí se komentují v soukromých zprávách. Všichni vědí, co si ostatní myslí, jen ne ten člověk, kterého se to týká.
Viděl jsem firmy, kde se na poradách panovala naprostá shoda. A o deset minut později na chodbě zaznívala tvrdá kritika stejného rozhodnutí. To není kultura respektu. To je kultura strachu.
Důvod bývá jednoduchý. Lidé si spočítají, že otevřenost může bolet. Může poškodit vztahy, pozici nebo kariéru. A tak zvolí bezpečnější cestu.
Jenže každá nevyřčená pravda vytváří prostor pro dohady, domněnky a zákulisní vliv. Tam začíná skutečná firemní politika.
Největší škody pak nevznikají špatnými rozhodnutími. Vznikají tím, že se firma přestane dozvídat pravdu. Důvěra slábne, konflikty se přesouvají do zákulisí a energie se spotřebovává na vztahové hry místo výsledků.
Firemní politika není příčinou slabé kultury.
Je jejím důsledkem.
Otázka tedy není, kolik politiky ve firmě máte.
Otázka je, kolik lidí ve vašem týmu má odvahu říct nepříjemnou pravdu přímo do očí.