Většina firem nemá problém se strategií. Má problém s rozhodováním.
Strategické prezentace bývají perfektní. Směr je jasně popsaný. Cíle dávají smysl. PowerPoint vypadá přesvědčivě.
Pak přijde realita.
Manažer drží ve firmě člověka, o kterém už půl roku ví, že brzdí tým. Obchod schválí zakázku, která nedává ekonomický smysl. Vedení odloží nepříjemné rozhodnutí, protože se nechce dostat do konfliktu. Projekt pokračuje dál jen proto, že do něj už bylo investováno příliš mnoho času.
A přesně tady se rozhoduje o růstu firmy.
Ne na strategickém workshopu. Ne na výroční poradě. Ne v dokumentu s vizí na tři roky.
Růst firmy vzniká jako součet stovek každodenních rozhodnutí. Když jsou kvalitní, strategie dostává šanci fungovat. Když nejsou, strategie se stává jen drahou firemní literaturou.
Problém je, že mnoho lidí v managementu není odměňováno za správná rozhodnutí. Jsou odměňováni za klid, politickou bezpečnost a schopnost nevytvářet problémy směrem nahoru.
Proto často vítězí pohodlné rozhodnutí nad správným.
Jenže trh nehodnotí kvalitu prezentací ani kvalitu porad. Hodnotí důsledky rozhodnutí.
Proto některé firmy s průměrnou strategií rostou rychle a jiné s brilantní strategií stagnují roky.
Nakonec nerozhoduje to, co má firma napsané na zdi. Rozhoduje to, co jsou její manažeři ochotni udělat ve chvíli, kdy je správné rozhodnutí zároveň tím nejméně pohodlným.
Souhlasíte, nebo přeceňujeme význam strategie a podceňujeme kvalitu rozhodování?
