Většina problémů s výkonem lidí není problém lidí. Je to problém nevyřčených očekávání.
Manažeři často říkají, že chtějí samostatnost, odpovědnost a iniciativu. Pak ale nedokážou jasně pojmenovat, co přesně od člověka očekávají.
Zadání zní obecně. Priority se mění podle aktuální nálady. Úspěch není definovaný. Hranice odpovědnosti jsou rozmazané.
A když výsledek neodpovídá představám, přijde otázka:
„Proč jsi to udělal zrovna takhle?“
Protože nikdo neřekl, jak měl vypadat správný výsledek.
Ve firmách pravidelně vidím stejný scénář. Manažer něco očekává, ale nechá si to v hlavě. Považuje to za samozřejmost. Tým o tom neví. Každý si zadání vyloží po svém. Následně vznikají opravy, frustrace, konflikty a nekonečné vysvětlování.
Nejde o nedostatek inteligence.
Jde o lidské chování.
Lidé neumí číst myšlenky. Když chybí jasné očekávání, vytvoří si vlastní interpretaci. A každá interpretace je jiná.
Mnoho vedoucích navíc záměrně nechává věci nejasné. Dává jim to prostor měnit názor, vyhýbat se odpovědnosti nebo zpětně hodnotit výsledek podle toho, jak se situace vyvine.
Jenže to, co chrání manažera, ničí důvěru týmu.
Nejasná očekávání nevytvářejí flexibilitu. Vytvářejí chaos.
A chaos je dražší než jakákoli chyba. Zpomaluje rozhodování, zvyšuje počet konfliktů a postupně učí schopné lidi, že nejlepší strategie je nedělat nic navíc.
Kdo nekomunikuje očekávání, neřídí výkon.
Řídí loterii.
A žádná firma nevybudovala dlouhodobý výkon na tom, že lidé hádali, co měl šéf vlastně na mysli.