Nejvíc kontrolují manažeři, kteří přestali věřit vlastním lidem.
A většinou k tomu nemají důvod od začátku. Ten důvod si firma vypěstovala sama.
Začíná to nenápadně. Termíny se posouvají. Na problémy se přichází pozdě. Úkoly jsou „hotové“, ale ve skutečnosti nejsou. Lidé si zvykají, že za jejich chyby stejně někdo převezme odpovědnost výš v hierarchii.
A tak management reaguje.
Přidá reporty. Kontrolní schůzky. Schvalovací kolečka. Další tabulky. Další procesy.
Ne proto, že by miloval byrokracii.
Protože už nevěří, že se věci stanou bez dozoru.
Mnoho firem si myslí, že problémem je přílišná kontrola. Ve skutečnosti je kontrola často jen důsledkem.
Skutečný problém vznikl mnohem dřív. Ve chvíli, kdy se přestalo jasně rozlišovat mezi člověkem, který nese odpovědnost, a člověkem, který se umí jen dobře vymluvit.
Lidé velmi rychle pochopí, co je ve firmě tolerováno. Pokud kariérně přežijí ti, kteří hledají důvody, proč něco nešlo, místo těch, kteří hledají způsob, jak to udělat, kultura odpovědnosti zmizí během několika měsíců.
A s ní i důvěra.
Pak už nikdo neřídí výkon. Všichni jen kontrolují.
Výsledkem není bezpečnější organizace. Výsledkem je pomalejší organizace. Manažeři tráví čas dohledem místo vedení a schopní lidé odcházejí, protože nechtějí pracovat pod mikroskopem vytvořeným kvůli chybám ostatních.
Kontrola není opakem odpovědnosti.
Kontrola je účet, který firma platí za to, že odpovědnost dlouhodobě tolerovala jen na papíře.
Kolik kontroly ve vaší firmě skutečně vzniklo kvůli riziku — a kolik kvůli tomu, že se lidé naučili nenést následky?