Pro lidi není nejhorší šéf ten náročný. Nejhorší je ten nepředvídatelný.
Manažer, který dnes pochválí stejnou věc, za kterou zítra někoho veřejně zkritizuje. Který jeden týden prosazuje rychlost a druhý týden trestá každé rozhodnutí udělané bez jeho souhlasu. Který jednou podporuje otevřenost a podruhé se urazí, když někdo řekne nepříjemný názor.
Takoví manažeři nevytvářejí respekt. Vytvářejí opatrnost.
Lidé pak nezačnou přemýšlet, jak odvést lepší práci. Začnou přemýšlet, v jaké náladě dnes jejich šéf přišel do kanceláře. Každé rozhodnutí se stává politickou hrou a každé setkání cvičením v odhadování reakcí.
A právě tady začíná tichý rozpad výkonnosti.
Protože předvídatelnost vytváří psychologické bezpečí. Lidé nemusí se vším souhlasit. Nemusí mít ani pohodlí. Potřebují ale vědět, podle jakých pravidel se hraje a že tato pravidla nebudou měněna podle momentálních emocí nebo ega manažera.
Firmy často investují do leadership programů, komunikace a employer brandingu. Přitom přehlížejí jednu věc: největším zdrojem stresu v týmech nebývá vysoké tempo práce, ale nejistota, jak se zachová jejich vlastní nadřízený.
Nikdo nehledá perfektního manažera. Lidé hledají manažera, kterému dokážou předvídat reakce.
Protože důvěra nevzniká z dokonalosti. Důvěra vzniká z konzistence.