Lidé neodcházejí z firem kvůli vysokým nárokům.
Odcházejí od šéfů, u kterých nikdy nevědí, co přijde zítra.
Jednou je něco v pořádku. Druhý den je za stejnou věc veřejná kritika.
Jednou manažer podporuje samostatnost. O týden později mikromanaguje každý detail.
Jednou chce otevřenou diskusi. Když ale někdo skutečně řekne svůj názor, je označen za problém.
A tým si velmi rychle všimne, že pravidla nejsou pravidla. Jsou jen momentálním odrazem nálady člověka nahoře.
Pak se stane něco, co vedení často nevidí.
Lidé přestanou přemýšlet nad tím, jak odvést nejlepší práci. Začnou přemýšlet nad tím, jak se vyhnout konfliktu.
Místo výkonu nastupuje opatrnost.
Místo iniciativy kalkul.
Místo důvěry politické čtení situace.
V praxi jsem viděl mnoho náročných manažerů, za kterými lidé šli i do těžkých projektů. Důvod byl jednoduchý. Byli předvídatelní. Každý věděl, co od nich čekat.
Stejně tak jsem viděl manažery, kteří byli odborně schopní, ale jejich týmy se rozpadaly. Ne kvůli tlaku. Kvůli nejistotě.
Lidé totiž dokážou zvládnout přísného šéfa.
Dokážou zvládnout vysoké cíle.
Dokážou zvládnout i krizové období.
Co dlouhodobě nezvládnou, je prostředí, kde nikdy nevědí, která verze jejich šéfa ráno přijde do kanceláře.
Předvídatelnost není měkká manažerská vlastnost.
Je to základ důvěry.
A bez důvěry nevzniká výkon. Vzniká pouze poslušnost.
Kolik lidí ve vaší firmě podává maximum výkonu a kolik jen odhaduje náladu svého nadřízeného?