Loajalita zaměstnanců nekončí kvůli vyšší nabídce od konkurence.
Mnohem častěji končí kvůli tomu, že lidé přestanou věřit ve spravedlnost vlastního manažera.
V každé firmě jsem viděl stejný scénář. Jeden člověk dostává výjimky. Jiný je hodnocen přísněji za stejné chyby. Někdo má lepší přístup k informacím, projektům nebo vedení. A všichni ostatní to vidí.
Manažeři si často myslí, že problémem jsou peníze, benefity nebo pracovní vytížení. Ve skutečnosti bývá problém mnohem jednodušší. Lidé dokážou snést vysoké nároky, tlak i náročné období. Co ale dlouhodobě nesnesou, je pocit dvojího metru.
Jakmile zaměstnanec získá dojem, že pravidla neplatí pro všechny stejně, přestává investovat energii navíc. Přestává přicházet s nápady. Přestává se angažovat. Formálně zůstává, mentálně odchází.
Manažerská nespravedlnost málokdy vzniká ze zlého úmyslu. Častěji je výsledkem pohodlnosti, osobních sympatií nebo kariérního kalkulu. Jenže dopad je vždy stejný. Důvěra se rozpadá rychleji, než si vedení připouští.
A bez důvěry neexistuje loajalita. Existuje pouze setrvačnost.
Firmy často investují miliony do zaměstnanecké spokojenosti, zatímco přehlížejí největšího ničitele loajality přímo v managementu.
Otázka není, zda ve vašem týmu existují chyby.
Otázka je, jestli lidé věří, že za stejné chyby platí stejná pravidla pro všechny.