Nejrychlejší způsob, jak poznat slabou firemní kulturu, je poslouchat management, který si stěžuje na nedostatek loajality.
Stejné firmy často očekávají oddanost od lidí, kterým měsíce nevysvětlily směr, nepřiznaly chyby a při prvním problému je nechaly v nejistotě. Přesto jsou překvapené, když zaměstnanec přijme lepší nabídku a odejde.
V praxi totiž většina lidí neopouští firmu kvůli jedné výplatní pásce. Odcházejí ve chvíli, kdy přestanou věřit vedení. Když vidí, že sliby mají kratší životnost než kvartální plán. Když pozorují rozdíl mezi tím, co management říká na poradách, a tím, co skutečně dělá.
Mnoho manažerů zaměňuje loajalitu za setrvačnost. Dokud lidé zůstávají, považují vztah za funkční. Jenže část zaměstnanců zůstává ze strachu, z pohodlnosti nebo proto, že ještě nenašli alternativu. To není loajalita. To je pouze odložený odchod.
Skutečná loajalita vzniká tam, kde lidé zažívají férovost, předvídatelnost a respekt i ve chvílích, kdy se firmě nedaří. Právě v krizích zaměstnanci sledují každý krok vedení. Tehdy se rozhoduje, jestli budou firmu bránit, nebo jen přežívat do první příležitosti odejít.
Firmy s vysokou důvěrou nemusí loajalitu vyžadovat. Dostávají ji jako důsledek svého chování.
Otázka tedy nezní, proč jsou dnes lidé méně loajální.
Otázka zní, co vedení udělalo pro to, aby si jejich loajalitu zasloužilo.