Mikromanagement je často jen dražší název pro špatný nábor.
Mnoho manažerů tvrdí, že musí kontrolovat každý detail, protože na tom závisí kvalita práce. Ve skutečnosti tím často zakrývají problém, který vznikl mnohem dřív – ve chvíli, kdy přijali nesprávného člověka.
Ten scénář se opakuje stále dokola. Manažer kontroluje každý e-mail, schvaluje každé rozhodnutí a neustále se doptává na stav úkolů. Lidé čekají na potvrzení i u věcí, které by měli zvládnout sami. Kalendář vedoucího se plní operativou a tým ztrácí schopnost fungovat bez dozoru.
Po čase se vytvoří začarovaný kruh. Manažer přestává věřit lidem a lidé přestávají přebírat odpovědnost. Každá chyba se stává důkazem, že kontrola musí být ještě přísnější. Jenže problém není v nedostatku kontroly. Problém je v tom, že někdo vsadil na člověka, který nebyl schopen samostatně doručovat výsledky.
Zkušený a správně vybraný zaměstnanec nepotřebuje každodenní dohled. Potřebuje jasný cíl, očekávání a prostor pracovat. Pokud musí být každé rozhodnutí schváleno o patro výš, firma nezískala odborníka. Získala další položku na seznamu manažerských starostí.
Největší škoda mikromanagementu není ztracený čas. Je to ztracená důvěra. Schopní lidé odcházejí, protože nechtějí pracovat pod neustálým dohledem. Ti slabší zůstávají, protože jim vyhovuje, že za ně rozhoduje někdo jiný.
A pak se firma diví, proč roste počet manažerů, ale výkon týmu stojí na místě.
Možná je tedy správná otázka jiná: Je problém skutečně v zaměstnancích, nebo v tom, koho jsme do firmy vůbec pustili?