Největší problém mnoha manažerů není špatné rozhodování.
Je to mlčení.
Ve firmách často vidím stejný scénář. Výkon zaměstnance klesá týdny nebo měsíce. Nadřízený to vidí. Kolegové to vidí. Někdy to vidí celý tým. Přesto nikdo nic neřekne.
Manažer si to schovává na hodnoticí pohovor. Nebo doufá, že se situace vyřeší sama. Případně nechce riskovat nepříjemnou konverzaci.
Mezitím člověk pokračuje ve stejném chování. Dělá stejné chyby. Opakuje stejné vzorce. A když zpětná vazba konečně přijde, bývá překvapený. Často oprávněně.
Mnoho vedoucích pracovníků si namlouvá, že tím chrání vztahy. Ve skutečnosti chrání hlavně vlastní komfort. Nepříjemná zpětná vazba vyžaduje odvahu, jasný postoj a ochotu nést napětí. A právě tomu se řada manažerů vyhýbá.
Ticho ale nikdy není neutrální.
Když vedení neříká lidem pravdu o jejich výkonu, bere jim možnost zlepšení. Když nepojmenovává problémy včas, vytváří frustraci u těch, kteří svou práci odvádějí dobře. A když se zpětná vazba objeví až ve chvíli, kdy je situace kritická, důvěra už bývá pryč.
Nedostatek zpětné vazby není projev empatie.
Je to forma špatného vedení.
Protože úkolem manažera není vyhýbat se nepříjemným rozhovorům. Jeho úkolem je vést lidi tak, aby vždy věděli, na čem jsou.
Kolik problémů ve vaší firmě by zmizelo, kdyby lidé začali říkat pravdu ve chvíli, kdy je ještě čas něco změnit?
