Největším nepřítelem inovací nebývá konkurence. Bývá jím vlastní minulý úspěch.
Ve firmách to vypadá stále stejně. Něco fungovalo, firma rostla, výsledky přicházely a lidé, kteří tehdy stáli u úspěchu, získali vliv. A právě v ten moment se z dobrého řešení začne stávat nedotknutelné dogma.
Když někdo přijde s jiným přístupem, nenaráží na nedostatek nápadů. Naráží na lidi, jejichž autorita, rozhodnutí a kariéra jsou spojené s tím, co fungovalo včera.
Začne se mluvit o riziku. O potřebě „držet směr“. O tom, že není správná doba experimentovat. Ve skutečnosti se ale často nechrání firma. Chrání se minulá rozhodnutí a pozice lidí, kteří je vytvořili.
Úspěch vytváří psychologickou past. Čím více jste byli za něco odměňováni, tím obtížnější je připustit, že stejný model už přestává fungovat.
A tak organizace dál opakuje staré postupy, zatímco trh se mění. Ne proto, že by neuměla inovovat. Ale protože si nedokáže sáhnout na vlastní minulost.
Firma začíná stárnout v okamžiku, kdy se její největší úspěchy stanou argumentem proti změně.
Kolik rozhodnutí ve vaší organizaci je skutečně o budoucnosti a kolik z nich jen brání úspěchy minulých let?
