Největším nepřítelem změny ve firmách nejsou kritici. Jsou to lidé, kterým je všechno jedno.
Mnoho manažerů se bojí odporu. Bojí se hlasitých oponentů, nepříjemných otázek a otevřené kritiky. Jenže právě tito lidé alespoň dávají najevo, že jim na výsledku záleží.
Skutečný problém začíná ve chvíli, kdy se v místnosti rozhostí ticho.
Nová strategie. Ticho.
Nový proces. Ticho.
Nový projekt. Ticho.
Žádné otázky, žádné připomínky, žádná energie.
Na první pohled to vypadá jako souhlas. Ve skutečnosti jde často o rezignaci.
Lidé už nevěří, že jejich názor něco změní. Nebo si spočítali, že je bezpečnější nevyčnívat. Přestanou bojovat za lepší řešení a začnou pouze plnit minimum nutné k přežití.
Tak vzniká prostředí, ve kterém se změny formálně zavádějí, ale nikdy se skutečně neuskuteční.
Odpor totiž vytváří tření. A tření vytváří debatu. Debata vytváří šanci něco upravit a zlepšit.
Lhostejnost nevytváří nic.
Je tichá, nenápadná a pro firmu mnohem nebezpečnější. Pomalu zabíjí iniciativu, odpovědnost i důvěru. Výsledkem není konflikt. Výsledkem je průměrnost.
A průměrnost je ve většině oborů jen pomalejší forma prohry.
Pokud ve vaší firmě lidé nesouhlasí, ještě není pozdě.
Pokud už jen mlčí, možná jste nevyhráli jejich podporu. Možná jste ztratili jejich zájem.
Co je podle vás pro firmu větší hrozba: odpor, nebo lhostejnost?