Přetížený zaměstnanec není produktivní zaměstnanec. Je to jen dražší forma rizika.
Ve firmách často slyším stejnou větu: „Je toho hodně, ale zvládneme to.“
A nějakou dobu to skutečně funguje.
Lidé si berou práci domů. Přeskakují pauzy. Odpovídají na zprávy večer. Manažeři jsou spokojení, protože čísla zatím vypadají dobře.
Jenže pak přijde účet.
Ne ve formě nižšího výkonu. Ve formě špatných rozhodnutí.
Najednou odejde důležitý klient kvůli detailu, který nikdo nezachytil. Podepíše se nevýhodná smlouva. Rozjede se projekt, který měl být zastaven už na začátku. Chyby nejsou častější. Jsou jen výrazně dražší.
To je důvod, proč bývají nejnebezpečnější období ve firmě paradoxně ta, kdy lidé ještě všechno stíhají.
Přetížený člověk totiž většinou nepřijde a neřekne, že už nemůže. Pokračuje dál. Jen postupně přestává věnovat pozornost věcem, které nejsou urgentní.
A právě tam vznikají největší ztráty.
Ne v operativě.
Ve strategii, prioritách a rozhodnutích.
Zkušený manažer pozná přetížení dřív, než se objeví vyhoření. Vidí ho ve chvíli, kdy schopní lidé přestanou zpochybňovat špatná rozhodnutí a začnou je pouze vykonávat.
Protože už nemají kapacitu přemýšlet.
Mají kapacitu pouze přežívat.
Mnoho firem si myslí, že problémem přetížení je únava zaměstnanců.
Není.
Skutečný problém je, že unavený člověk stále pracuje dost dobře na to, aby si nikdo ničeho nevšiml, ale už ne dost dobře na to, aby chránil firmu před drahými chybami.
Kolik rozhodnutí dnes ve vaší firmě vzniká z jasného úsudku — a kolik jen z nedostatku času přemýšlet?