Když je ve firmě všechno priorita, není prioritou vůbec nic.
Přesto existují manažeři, kteří dokážou označit jako urgentní téměř každou novou myšlenku, požadavek nebo problém, který jim během dne přijde do cesty.
Ráno dostane tým zadání. V poledne přijde nová priorita. Odpoledne další. Druhý den se řeší něco úplně jiného. Rozpracované úkoly zůstávají viset ve vzduchu a lidé se učí jednu jednoduchou lekci.
Nemá smysl brát priority vážně.
Za pár týdnů už nikdo nevěří termínům, plánům ani deklarovanému směru. Zaměstnanci vědí, že stačí počkat. Dnešní urgentní úkol bude zítra nahrazen jiným urgentním úkolem.
Nejde o nedostatek disciplíny týmu.
Jde o nedostatek disciplíny vedení.
Mnoho manažerů si plete rychlou reakci s dobrým řízením. Mají pocit, že musí okamžitě reagovat na každý podnět, aby působili akčně a angažovaně. Ve skutečnosti tím vytvářejí chaos, který sami nedokážou vidět.
Lidé pak netráví energii prací.
Tráví ji odhadováním, která priorita přežije do příštího týdne.
A to je obrovský rozdíl.
Firma neztrácí výkon jen kvůli špatným rozhodnutím. Ztrácí ho i kvůli neustálému přepínání pozornosti, rozbitým plánům a narušené důvěře v řízení.
Ve chvíli, kdy tým přestane věřit slovu priorita, přestane věřit i člověku, který ho používá.
A bez důvěry nevzniká výkon. Vzniká pouze organizovaný chaos.
Kolikrát jste za poslední měsíc označili něco za urgentní, co si už dnes nikdo ani nepamatuje?