Nejposlušnější týmy nebývají ty nejlepší. Často jsou jen nejvíc vystrašené.
Poznáte to snadno. Lidé plní zadání přesně podle instrukcí. Termíny sedí. Procesy fungují. Na poradách nikdo neodporuje. Manažer má pocit, že má vše pod kontrolou.
Pak se objeví problém, který není v manuálu.
A najednou nikdo nic nenavrhuje.
Nikdo nepřijde s řešením. Nikdo nepřevezme odpovědnost. Nikdo neriskuje vlastní názor.
Všichni čekají.
Ne proto, že by byli neschopní. Ale protože byli dlouhodobě naučeni, že bezpečnější je mlčet než se splést.
Viděl jsem firmy, kde se každá chyba veřejně rozebírala, každý neúspěch měl viníka a každé odlišné stanovisko bylo považováno za problém. Výsledkem nebyl vyšší výkon. Výsledkem byla opatrnost.
Strach totiž dokáže vytvořit disciplínu.
Lidé chodí včas. Dodržují procesy. Dělají přesně to, co se po nich chce.
Jenže iniciativa funguje úplně jinak.
Ta vzniká ve chvíli, kdy člověk věří, že může přijít s nápadem, upozornit na problém nebo udělat rozhodnutí bez obavy, že za to zaplatí reputací.
Firmy nerostou díky lidem, kteří dokonale poslouchají.
Rostou díky lidem, kteří si všimnou příležitosti dřív, než jim ji někdo zadá jako úkol.
A právě tyto lidi strach umlčuje jako první.
Pokud ve vašem týmu nikdo nedělá chyby, možná nemáte disciplínu.
Možná máte jen kulturu, ve které se lidé bojí udělat cokoliv navíc.