Nejvíc mě znepokojují týmy, ve kterých se nikdy nikdo nepohádá.
Mnoho manažerů to považuje za důkaz zdravé kultury. Ve skutečnosti to často bývá důkaz něčeho úplně jiného.
V takových týmech lidé na poradách souhlasí, přikyvují a tváří se, že je vše v pořádku. Skutečná debata ale probíhá až po skončení schůzky. V kuchyňce. Na chatu. Mezi dveřmi.
Nikdo nechce být ten, kdo zpochybní rozhodnutí. Nikdo nechce riskovat konflikt s nadřízeným nebo kolegou, který má větší vliv. A tak se z organizace postupně vytrácí odvaha říkat nepříjemné věci nahlas.
Výsledkem není harmonie.
Výsledkem je ticho.
A ticho bývá ve firmách dražší než konflikt.
Špatné projekty pokračují déle, než by měly. Chybná rozhodnutí zůstávají bez oponentury. Rizika jsou vidět dopředu, ale nikdo je nepojmenuje. Ne proto, že by je lidé neviděli. Protože si spočítali, že mlčet je bezpečnější.
V každé silné firmě jsem viděl střety názorů. Tvrdé, nepříjemné a někdy vyčerpávající. Rozdíl byl v tom, že se vedly otevřeně a před ostatními, ne v zákulisí.
Tým bez konfliktů často není známkou vysoké důvěry.
Často je známkou toho, že se lidé naučili držet si své názory pro sebe.
A to je pro budoucnost firmy mnohem větší problém než jakákoli hádka.
Kdy jste naposledy slyšeli ve svém týmu někoho otevřeně nesouhlasit s důležitým rozhodnutím?