Většina porad neexistuje proto, aby se něco vyřešilo. Existuje proto, aby nikdo nemusel nést odpovědnost za rozhodnutí.
Ten scénář se opakuje pořád dokola.
Problém je známý. Data jsou k dispozici. Všichni v místnosti vědí, jaké jsou možnosti. Přesto se svolá další porada. A po ní další.
Hodina diskuse. Deset názorů. Dvacet slidů. Třicet minut nad termíny.
A na konci nikdo neřekne: „Uděláme to takto.“
Místo rozhodnutí vznikne zápis z porady a termín dalšího setkání.
V mnoha firmách se porady staly bezpečným úkrytem před odpovědností. Když rozhodne jednotlivec a výsledek nevyjde, nese následky. Když rozhoduje skupina, vina se rozpustí mezi všechny přítomné.
Proto lidé často nehledají nejlepší řešení. Hledají dostatečně široký souhlas, který je ochrání.
Jenže firmy nerostou díky tomu, že se všichni shodnou. Rostou díky tomu, že někdo dokáže rozhodnout i v situaci, kdy nemá stoprocentní jistotu.
Nejhorší není špatné rozhodnutí.
Nejhorší je nerozhodnost převlečená za spolupráci.
Právě ta vytváří nekonečné porady, zpomaluje projekty a vysílá do organizace jasný signál: nikdo tu nechce riskovat vlastní jméno.
A jakmile se lidé naučí, že za odvahu není odměna, přestanou rozhodovat úplně.
Kolik porad ve vaší firmě by zítra zmizelo, kdyby někdo převzal odpovědnost a jednoduše rozhodl?
