Názor, který se mění podle toho, kdo mluví nejhlasitěji, není leadership. Je to řízení podle momentálního tlaku.
Tohle se ve firmách děje častěji, než si manažeři připouštějí. Ráno je schválené jedno řešení. Odpoledne přijde sebevědomější kolega, zkušenější obchodník nebo vlivnější manažer a rozhodnutí je najednou jiné. Ne proto, že se objevila nová fakta. Jen proto, že někdo dokázal vytvořit větší tlak.
Tým si toho všimne velmi rychle. Lidé pak přestanou věřit samotným rozhodnutím, protože vědí, že stačí počkat na další poradu nebo na hlasitější názor. Místo práce začnou sledovat, kdo má právě největší vliv. Energie se přesouvá z výkonu do zákulisních her.
Za tímto chováním často není otevřenost novým argumentům. Je za ním strach z konfliktu, potřeba zavděčit se silným osobnostem nebo nejistota vedoucího, který nechce nést plnou odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Firma pak neztrácí jen tempo. Ztrácí předvídatelnost. A bez předvídatelnosti nevzniká důvěra, ale opatrnost. Lidé přestanou jednat samostatně a začnou čekat, odkud přijde další změna směru.
Vedoucí nemusí mít vždy pravdu. Musí ale dát lidem jistotu, že jeho rozhodnutí stojí na principech, ne na tom, kdo byl poslední v kanceláři.