Nejvíc o firmě neprozradí výroční zpráva. Prozradí ji první dvě minuty poté, co vedoucí odejde z místnosti.
V některých týmech se práce nezastaví ani na vteřinu. V jiných začne okamžitě druhá porada. Ta skutečná. Lidé si teprve tehdy řeknou, co si opravdu myslí, co nefunguje a co před šéfem raději neotevřeli.
To není problém komunikace. To je problém důvěry.
Viděl jsem týmy, kde manažer považoval ticho na poradách za důkaz respektu. Ve skutečnosti šlo jen o dobře naučenou opatrnost. Lidé přesně věděli, které názory jsou bezpečné a které mohou poškodit jejich pozici. Proto mlčeli. Ne proto, že souhlasili, ale protože si spočítali, že nesouhlas se nevyplácí.
Taková kultura se navenek tváří stabilně. Termíny se plní, porady probíhají, konflikty nejsou vidět. Jenže pod povrchem mizí iniciativa, odvaha upozornit na chyby i ochota převzít odpovědnost. Firma pak neztrácí kvůli špatným lidem. Ztrácí kvůli prostředí, ve kterém se pravda říká až za zavřenými dveřmi.
Manažer, který musí být neustále přítomen, aby tým fungoval, nevybudoval kulturu. Vybudoval závislost.
Co se děje ve vaší firmě ve chvíli, kdy šéf odejde z místnosti?
