Loajalita bez respektu není ctnost. Je to jen závislost na výplatě.
Ve firmách často potkáte lidi, kteří se označují za loajální. Nikdy neodporují, nikdy nezpochybní špatné rozhodnutí a na poradách vždy souhlasí. Ne proto, že věří vedení. Protože nechtějí přijít o své místo.
To není loajalita. To je obchod. Zaměstnanec mlčí, manažer má klid a obě strany předstírají, že funguje zdravý vztah. Jenže ve chvíli, kdy přijde lepší nabídka nebo první větší tlak, tato „věrnost“ zmizí během několika dnů.
Respekt vzniká tehdy, když lidé mohou otevřeně říct nepříjemný názor, aniž by riskovali kariéru. Kde se za nesouhlas netrestá, ale pracuje se s ním. V prostředí, kde se mlčení odměňuje a kritické myšlení trestá, nevzniká důvěra. Vzniká poslušnost.
A poslušnost je pro management nebezpečně návyková. Vypadá jako stabilita, ale ve skutečnosti zakrývá problémy, které nikdo nechce pojmenovat. Firmy pak nejsou překvapeny konkurencí. Jsou překvapeny vlastními lidmi, kteří dlouho mlčeli a jednoho dne prostě odešli.
Pokud si vedení plete strach zaměstnanců s jejich loajalitou, neřídí silnou kulturu. Jen dočasně těží z toho, že lidé ještě nenašli lepší alternativu.
