Manažer, který nesnese nesouhlas, si nevytváří respekt. Vytváří organizaci, která přestane vidět vlastní chyby.
Nejdřív zmizí otázky. Pak námitky. Nakonec i varování.
Ne proto, že by se firma zlepšila. Lidé jen pochopí, že upozorňovat na problém znamená zkomplikovat si život. Tak začnou filtrovat informace dřív, než se dostanou k vedení.
Manažer pak žije v přesvědčení, že má situaci pod kontrolou. Dostává samé souhlasy, pozitivní reporty a bezproblémové prezentace. Jenže realita už dávno vypadá jinak. Zákazníci odcházejí, procesy se rozpadají a frustrace roste. Nikdo o tom ale nahlas nemluví.
Tohle není otázka ega. Je to otázka organizační psychologie. Lidé si velmi rychle spočítají, jaké chování je bezpečné. Pokud je bezpečnější mlčet než říct nepříjemnou pravdu, začnou chránit sebe místo firmy.
A právě v tu chvíli přestává vedení řídit realitu. Řídí jen její upravenou verzi.
Nejnebezpečnější organizace není ta, kde se lidé hádají. Je to ta, kde už nikdo nepovažuje za smysluplné říct, že se management mýlí.
Otázka tedy nezní, kolik lidí s vámi souhlasí.
Otázka zní, kolik lidí si ještě dovolí otevřeně nesouhlasit.