Největší problém leadershipu není špatné vedení. Je to vedení, které vypadá skvěle v zasedačce, ale rozpadne se ve chvíli, kdy se zavřou dveře.
Na poradách zaznívají správná slova. Otevřenost. Důvěra. Odpovědnost. Pak se ale zaměstnanec ozve s nepříjemným názorem a místnost ztichne. Vedoucí začne couvat, hledat kompromis nebo téma rychle uzavře. Signál pro tým je jasný – pravda je vítaná jen do okamžiku, než začne být nepohodlná.
Tak vzniká leadership pro publikum. Nevede lidi, ale vytváří obraz schopného manažera. Rozhodnutí se přizpůsobují tomu, jak budou vypadat směrem nahoru, ne tomu, co skutečně pomůže týmu. Kariérní kalkul postupně nahradí odvahu a lidé se naučí říkat přesně to, co chtějí nadřízení slyšet.
Navenek firma působí stabilně. Uvnitř se ale ztrácí iniciativa, mizí zpětná vazba a problémy se schovávají tak dlouho, dokud nejsou příliš drahé na opravu. To není selhání zaměstnanců. To je důsledek vedení, které si spletlo dobrý dojem s dobrým řízením.
Leadership se nepozná podle toho, jak přesvědčivě zní na poradě. Pozná se podle toho, jak se lidé chovají, když manažer odejde z místnosti.
Kolik firem dnes skutečně řídí výkon – a kolik jich jen dokonale řídí vlastní image?
