Nejvíc škody v týmu často nenapáchá autoritář. Napáchá ji šéf, který nedokáže říct jasné „ano“ ani jasné „ne“.
Takový manažer chce být za každou cenu oblíbený. Každému něco slíbí, každému trochu ustoupí, každý konflikt odloží na později. Výsledkem není klid. Výsledkem je chaos.
V praxi pak lidé přestanou řešit práci a začnou řešit, co vlastně platí. Jeden dostane výjimku, druhý ne. Jednou se termíny dodržují, podruhé ne. Jednou je chyba problém, příště se nad ní mávne rukou. Zaměstnanci velmi rychle pochopí, že pravidla nejsou pravidla, ale momentální nálada šéfa.
To není lidskost. To je slabé řízení.
Nejasné hranice vytvářejí prostředí, kde se nejvíc daří politice, zákulisním dohodám a testování, kam až lze zajít. Výkon přestává rozhodovat. Rozhoduje schopnost odhadnout, co si dnes manažer nechá líbit.
Důvěra nevzniká z toho, že je šéf příjemný. Vzniká z toho, že je předvídatelný. Lidé unesou i tvrdé rozhodnutí, pokud vědí, podle jakých pravidel padlo. Co ale dlouhodobě neunese žádný tým, je nejistota.
Manažer nemusí být populární. Musí být čitelný. Když zaměstnanci nevědí, kde jsou hranice, přestanou věřit nejen šéfovi, ale postupně i celé firmě.
