Největší selhání manažera není, když udělá chybu. Je, když nechá svého člověka stát samotného proti problému, který měl řešit on.
Ve firmách se to opakuje. Někdo z vedení zatlačí na zaměstnance, jiný manažer ví, že tlak je nespravedlivý nebo přehnaný, ale mlčí. Nechce si pokazit vztah se šéfem. Nechce vypadat jako problémový člověk. Tak raději nechá svého podřízeného, aby si to „nějak vyřešil“.
Zvenku může všechno vypadat klidně. Uvnitř týmu se ale právě něco zásadního mění.
Zaměstnanec si nezačne říkat: „Můj manažer udělal chybu.“
Začne si říkat: „Když půjde do tuhého, nepostaví se za mě.“
A to je mnohem horší.
Od této chvíle lidé přestávají říkat manažerovi všechno. Začnou si hlídat vlastní záda. Konflikty řeší potichu, problémy eskalují pozdě a informace se dávkují podle toho, co je pro ně bezpečné.
Manažer možná získal klid. Ve skutečnosti ale přišel o něco mnohem cennějšího – o důvěru.
Silný manažer nemusí svého člověka vždy obhájit. Musí však být ochoten nést svůj díl odpovědnosti a stát za ním ve chvíli, kdy je to pro tým nepohodlné.
Protože zaměstnanci si velmi dobře pamatují, kdo je chránil, když to něco stálo.
A ještě lépe si pamatují, kdo tehdy mlčel.
Otázka tedy není, zda vás tým poslouchá.
Otázka je: Postavil by se váš tým za vás, kdyby se role jednoho dne obrátily?