Ve firmách se často mluví o transparentnosti ve chvíli, kdy vedení zveřejní výsledky, strategii a několik hezky připravených slidů.
To není transparentnost. To je firemní prezentace.
Skutečná transparentnost začíná ve chvíli, kdy se zaměstnanci dozvědí i to, co se vedení neříká snadno.
Že se projekt nepovedl. Že se očekávání nenaplnila. Že některé rozhodnutí bylo špatné. Že firma řeší problém, na který zatím nemá dobré řešení. Že někdo z vedení udělal chybu.
Právě tady se ukazuje kvalita managementu.
Když vedení ukazuje pouze upravenou verzi reality, lidé se rychle naučí číst mezi řádky. Začnou si informace doplňovat sami. Ne proto, že jsou paranoidní, ale protože potřebují vědět, co se skutečně děje.
A jakmile zaměstnanci zjistí, že oficiální komunikace pravidelně zaostává za realitou, přestanou jí věřit.
Pak vzniká druhá firma. Jedna existuje v prezentacích a poradách. Druhá v chodbách, soukromých chatech a mezi lidmi, kteří už vědí, že se jim neříká všechno.
To je pro management nebezpečnější než samotný problém.
Firma může přežít špatné výsledky. Může přežít chybu. Může přežít nepříjemné rozhodnutí.
Mnohem hůř přežívá okamžik, kdy lidé přestanou věřit tomu, co jim vedení říká.
Transparentnost tedy není otázka toho, kolik informací zaměstnancům dáte.
Je otázkou, zda jim ukazujete realitu – nebo její manažersky upravenou verzi.
A teď nepříjemná otázka: Kdyby vaši zaměstnanci znali celou realitu firmy, změnili by názor na své vedení?