Šéf, který opravuje každou iniciativu, nevychovává kvalitnější lidi. Vychovává lidi, kteří raději nic neudělají.
Ve firmách to začíná nenápadně. Člověk přijde s nápadem. Šéf ho upraví. Přidá vlastní pohled. Vysvětlí, proč by to šlo udělat jinak. Příště zaměstnanec přijde znovu, ale už opatrněji.
Potřetí raději počká.
A po nějaké době se v týmu začne dít něco, co šéf často vůbec nevidí. Lidé přestanou přemýšlet nahlas. Přestanou navrhovat změny. Přestanou upozorňovat na problémy, protože každá vlastní iniciativa znamená další kolo korekcí.
Na poradě pak panuje klid. Šéf má pocit, že tým funguje. Ve skutečnosti už tým pouze čeká na pokyny.
Není to vždycky strachem z trestu. Často jde o obyčejný kariérní kalkul. Proč riskovat vlastní reputaci nápadem, když je jednodušší udělat přesně to, co chce nadřízený?
Nejhorší na tom je, že tento proces může probíhat měsíce bez jediného konfliktu. Výkon navenek neklesá dramaticky. Jen postupně mizí odpovědnost, odvaha a vlastní přemýšlení lidí.
Firma pak neztrácí jen iniciativu. Ztrácí lidi, kteří ji mohli posunout dopředu.
A otázka pro každého manažera je jednoduchá:
Kdyby váš tým od zítřka přestal přicházet s vlastními nápady, poznali byste, že jste problémem vy?
