Když vedení odmítá slyšet špatné zprávy, zaměstnanci se velmi rychle naučí vyrábět dobré.
A tím začíná skutečný problém.
Nejdřív někdo přijde s informací, že klient odchází. Šéf reaguje podrážděně: „To přece nemůže být tak vážné.“
Příště už zaměstnanec řekne: „Klient zvažuje změnu.“
Za měsíc se problém přejmenuje na „menší komplikaci“.
A když se vedení konečně dozví skutečný stav, bývá pozdě.
Tohle není problém komunikace. Je to problém moci.
Lidé velmi přesně sledují, co se stane tomu, kdo přinese nepříjemnou zprávu. Jestli je vyslechnut, nebo zpochybněn. Jestli se hledá řešení, nebo viník. Jestli manažer poděkuje za informaci, nebo začne dokazovat, proč je informace špatně.
Podle toho si tým nastaví vlastní ochranný mechanismus.
Neříká vedení to, co potřebuje vědět. Říká mu to, co je bezpečné říct.
A tak může management dlouhé měsíce věřit, že všechno funguje. Reporty vypadají dobře, porady probíhají klidně a problémy se „řeší“.
Jenže realita už dávno žije jinde.
Nejnebezpečnější firemní kultura není ta, kde se objevují špatné zprávy.
Je to kultura, kde se lidé bojí říct, jak špatné skutečně jsou.
Protože ve chvíli, kdy se zaměstnanci začnou bát pravdy, vedení neztrácí jen informace.
Ztrácí schopnost řídit realitu.
A otázka pro každého manažera je jednoduchá: Víte skutečně, co se ve vašem týmu děje, nebo jen to, co se vám lidé odváží říct?