Lidé většinou neutíkají před vysokými nároky. Utíkají před pocitem, že pravidla platí pro někoho jiného.
Ve firmách jsem opakovaně viděl týmy, které zvládaly vysoké tempo, přesčasy, náročné klienty i nepříjemné termíny. A přesto fungovaly.
Pak přišlo rozhodnutí, které lidé vyhodnotili jako neférové.
Například nejlepší člověk dostal další práci, protože je spolehlivý. Problémový kolega dostal klid, protože „s ním nejsou problémy“. Manažer požadoval výkon, ale sám pravidla nedodržoval.
V tu chvíli se nezmění jen nálada. Změní se chování.
Lidé přestanou dávat firmě něco navíc. Ne proto, že by najednou zlenivěli. Začnou si hlídat vlastní zájmy. Přestanou upozorňovat na problémy. Přestanou přebírat odpovědnost, která není jejich. A hlavně začnou velmi přesně sledovat, kdo má jaké výhody a proč.
Tohle je okamžik, kdy management často udělá další chybu. Přitvrdí.
Jenže tlak nevyřeší pocit nespravedlnosti. Pouze ho zatlačí pod povrch.
Vysoké nároky mohou být pro tým normální. Nerovné zacházení normální není.
Firma může mít vysoký výkon i vysoký tlak. Ale pokud lidé přestanou věřit, že hra má stejná pravidla pro všechny, začnou pracovat především pro sebe.
A to je začátek skutečného problému.
Otázka není, jak vysoké nároky na lidi máte.
Otázka je, jestli jim připadá férové, že je máte.