Největší problém některých týmů není nízký výkon. Je to management, který jim nedovolí soustředit se.
V praxi vidíte stejný pattern pořád dokola.
Člověk začne pracovat na důležitém úkolu. Přijde zpráva od vedoucího. Pak rychlý telefonát. Porada, která se protáhne. Nový požadavek od jiného oddělení. Kontrola rozpracované práce. Ještě jedna „urgentní“ věc.
A pak se vedení diví, proč se úkoly vlečou.
Nejhorší na tom je, že většina těchto přerušení nevypadá jako problém. Každé jednotlivě lze obhájit. Jenže jejich součet rozbije pracovní rytmus celého týmu.
Lidé pak nezačnou pracovat hůř proto, že by byli méně schopní. Začnou pracovat povrchněji, protože se naučí očekávat další vyrušení.
A tady vzniká nebezpečný manažerský paradox.
Vedení vytváří prostředí, ve kterém lidé nemají prostor odvést kvalitní práci, a následně jejich nižší výkon používá jako důkaz, že potřebují ještě více kontroly.
To už není řízení výkonu. To je jeho systematické narušování.
Firma může mít schopné lidi, dobré procesy i dostatek zdrojů. Pokud jim ale neustále bere možnost soustředit se, bude vypadat neefektivně, i když problém není v lidech.
Možná tedy příště, až budete řešit pomalý tým, nezačněte otázkou: „Proč jim to tak dlouho trvá?“
Začněte otázkou: „Kolikrát jsme je dnes přerušili?“