Nejhorší brzda výkonu často nesedí v kanceláři vedle vás. Sedí vám přímo v hlavě.
Ve firmách to vypadá nenápadně. Člověk dostane větší odpovědnost, ale začne každé rozhodnutí třikrát kontrolovat. Na poradě má názor, ale raději mlčí. Vidí problém, jenže čeká, až ho pojmenuje někdo výš postavený.
Navenek přitom působí jako spolehlivý člověk.
Manažer pak často udělá chybu v úsudku. Myslí si, že má v týmu nedostatek iniciativy. Ve skutečnosti má v týmu lidi, kteří si postupně zvykli nevěřit vlastnímu rozhodování.
A čím déle to trvá, tím dražší je to pro firmu.
Rozhodnutí se zpomalují. Odpovědnost se posouvá nahoru. Schopní lidé přestávají riskovat. Manažer začne být úzkým hrdlem, protože bez jeho potvrzení se nehýbe skoro nic.
Tohle není problém talentu. Je to problém vnitřního nastavení, které člověka přesvědčí, že chyba bude mít větší cenu než promarněná příležitost.
A přesně tady firmy často přicházejí o výkon, aniž by si toho všimly.
Největší sabotér nemusí být špatný šéf, konkurence ani nedostatek lidí.
Někdy je to vlastní hlava člověka, který je přitom schopnější, než si dovolí být.
Kolik výkonu ve vašem týmu dnes nevzniká proto, že lidem chybí schopnosti, ale proto, že si netroufnou použít je naplno?
