Nejvíc manažerů neodhalí krize. Odhalí je špatné výsledky.
Dokud čísla rostou, leadership vypadá jednoduše. Porady jsou klidné, rozhodnutí působí sebevědomě a každý má vysvětlení, proč se daří.
Pak přijde několik špatných měsíců.
A najednou se mění atmosféra. Manažer začne kontrolovat každý detail. Chce více reportů, více schůzek, více vysvětlování. Lidé přestávají přinášet problémy, protože vědí, že špatná zpráva bude potrestána tlakem.
Na poradách se proto neřeší realita. Řeší se prezentace reality.
Obchodník raději řekne, že zákazník „ještě zvažuje“. Vedoucí oddělení přesune odpovědnost na jiný tým. Manažer začne obhajovat minulá rozhodnutí místo toho, aby přiznal, že některá nevyšla.
Tohle není problém motivace.
Je to problém strachu.
Když lidé zjistí, že neúspěch ohrožuje jejich pozici, začnou chránit sebe. Ne firmu. Ne tým. Sebe.
A právě tím se špatné výsledky prodlužují. Management totiž postupně ztrácí nejcennější věc, kterou v krizi potřebuje: pravdivé informace z terénu.
Skutečný leadership se proto nepozná podle toho, jak manažer vede tým, když se daří.
Pozná se podle toho, jestli dokáže vytvořit prostředí, ve kterém mu lidé řeknou pravdu právě ve chvíli, kdy ji nechce slyšet.
Protože manažer, který ve špatných časech slyší jen dobré zprávy, neřídí firmu.
Řídí iluzi.
